Marcos Capitulo 2
Καὶ εἰσελθὼν πάλιν εἰς Καφαρναοὺμ δι᾽ ἡμερῶν ἠκούσθη ὅτι ἐν οἴκῳ ἐστίν.
1
Kai eiselthōn palin eis Kapharnaoum di’ hēmerōn ēkousthē hoti en oikō estin.
“Y entrando otra vez en Capernaum, después de algunos días, se oyó que estaba en casa.”
Καὶ συνήχθησαν πολλοὶ ὥστε μηκέτι χωρεῖν μηδὲ τὰ πρὸς τὴν θύραν· καὶ ἐλάλει αὐτοῖς τὸν λόγον.
2
Kai synēchthēsan polloi hōste mēketi chōrein mēde ta pros tēn thyran; kai elalei autois ton logon.
“Y se reunieron muchos, de manera que ya no cabían ni aun a la puerta; y les hablaba la palabra.”
Καὶ ἔρχονται φέροντες πρὸς αὐτὸν παραλυτικὸν αἰρόμενον ὑπὸ τεσσάρων·
3
Kai erchontai pherontes pros auton paralytikon airomenon hypo tessarōn.
“Entonces vinieron a Él unos trayendo un paralítico, que era cargado por cuatro.”
καὶ μὴ δυνάμενοι προσενέγκαι αὐτῷ διὰ τὸν ὄχλον ἀπεστέγασαν τὴν στέγην ὅπου ἦν· καὶ ἐξορύξαντες χαλῶσιν τὸν κράβαττον ὅπου ὁ παραλυτικὸς κατέκειτο.
4
kai mē dynamenoi prosenenkai autō dia ton ochlon apestegasan tēn stegēn hopou ēn; kai exoryxantes chalousin ton krabbaton hopou ho paralytikos katekeitо.
“Y como no podían acercarse a Él a causa de la multitud, descubrieron el techo donde estaba; y después de hacerlo, bajaron la camilla en que yacía el paralítico.”
καὶ ἰδὼν ὁ Ἰησοῦς τὴν πίστιν αὐτῶν λέγει τῷ παραλυτικῷ· Τέκνον, ἀφέωνταί σοι αἱ ἁμαρτίαι σου.
5
kai idōn ho Iēsous tēn pistin autōn legei tō paralytikō: Teknon, apheōntai soi hai hamartiai sou.
“Y al ver Jesús la fe de ellos, dijo al paralítico: Hijo, tus pecados te son perdonados.”
Ἦσαν δέ τινες τῶν γραμματέων ἐκεῖ καθήμενοι καὶ διαλογιζόμενοι ἐν ταῖς καρδίαις αὐτῶν·
6
Ēsan de tines tōn grammateōn ekei kathēmenoi kai dialogizomenoi en tais kardiais autōn.
“Estaban allí sentados algunos de los escribas, pensando en sus corazones,”
Τί οὗτος οὕτως λαλεῖ; Βλασφημεῖ· τίς δύναται ἀφιέναι ἁμαρτίας εἰ μὴ εἷς ὁ Θεός;
7
Ti houtos houtōs lalei? Blasphemei; tis dynatai aphienai hamartias ei mē heis ho Theos?
“¿Por qué habla éste así? Blasfema; ¿quién puede perdonar pecados sino solo Dios?”
Καὶ εὐθὺς ἐπιγνοὺς ὁ Ἰησοῦς τῷ πνεύματι αὐτοῦ ὅτι οὕτως διαλογίζονται ἐν ἑαυτοῖς λέγει αὐτοῖς· Τί ταῦτα διαλογίζεσθε ἐν ταῖς καρδίαις ὑμῶν;
8
Kai euthys epignous ho Iēsous tō pneumati autou hoti houtōs dialogizontai en heautois legei autois: Ti tauta dialogizesthe en tais kardiais hymōn?
“Y conociendo luego Jesús en su espíritu que así pensaban dentro de sí, les dijo: ¿Por qué razonáis así en vuestros corazones?”
Τί ἐστιν εὐκοπώτερον εἰπεῖν τῷ παραλυτικῷ· Ἀφέωνταί σου αἱ ἁμαρτίαι, ἢ εἰπεῖν· Ἔγειρε καὶ ἆρον τὸν κράβαττόν σου καὶ περιπάτει;
9
Ti estin eukopōteron eipein tō paralytikō: Apheōntai sou hai hamartiai, ē eipein: Egeire kai aron ton krabbaton sou kai peripatei?
“¿Qué es más fácil decir al paralítico: Tus pecados te son perdonados; o decirle: Levántate, toma tu camilla y anda?”
ἵνα δὲ εἰδῆτε ὅτι ἐξουσίαν ἔχει ὁ υἱὸς τοῦ ἀνθρώπου ἀφιέναι ἁμαρτίας ἐπὶ τῆς γῆς — λέγει τῷ παραλυτικῷ —
10
hina de eidēte hoti exousian echei ho huios tou anthrōpou aphienai hamartias epi tēs gēs — legei tō paralytikō —
“Pues para que sepáis que el Hijo del Hombre tiene autoridad en la tierra para perdonar pecados —dice el paralítico—”
Σοὶ λέγω, Ἔγειρε ἆρον τὸν κράβαττόν σου καὶ ὕπαγε εἰς τὸν οἶκόν σου.
11
Soi legō, Egeire aron ton krabbaton sou kai hypage eis ton oikon sou.
“A ti te digo: Levántate, toma tu camilla y vete a tu casa.”
καὶ ἠγέρθη καὶ εὐθὺς ἄρας τὸν κράβαττον ἐξῆλθεν ἔμπροσθεν πάντων, ὥστε ἐξίστασθαι πάντας καὶ δοξάζειν τὸν Θεὸν λέγοντας ὅτι Οὕτως οὐδέποτε εἴδομεν.
12
kai ēgerthē kai euthys aras ton krabbaton exēlthen emprosthen pantōn, hōste existasthai pantas kai doxazein ton Theon legontas hoti Houtōs oudepote eidomen.
“Entonces él se levantó, y tomando enseguida su camilla, salió delante de todos; de manera que todos se asombraron y glorificaron a Dios, diciendo: Nunca hemos visto cosa igual.”
Καὶ ἐξῆλθεν πάλιν παρὰ τὴν θάλασσαν· καὶ πᾶς ὁ ὄχλος ἤρχετο πρὸς αὐτόν, καὶ ἐδίδασκεν αὐτούς.
13
Kai exēlthen palin para tēn thalassan; kai pas ho ochlos ērcheto pros auton, kai edidasken autous.
“Después volvió a salir al mar; y toda la multitud venía a Él, y les enseñaba.”
Καὶ παράγων εἶδεν Λευεὶν τὸν τοῦ Ἁλφαίου καθήμενον ἐπὶ τὸ τελώνιον, καὶ λέγει αὐτῷ· Ἀκολούθει μοι. καὶ ἀναστὰς ἠκολούθησεν αὐτῷ.
14
Kai paragōn eiden Leuein ton tou Halphaiou kathēmenon epi to telōnion, kai legei autō: Akolouthei moi. kai anastas ēkolouthēsen autō.
“Y al pasar, vio a Leví hijo de Alfeo sentado al banco de los tributos, y le dijo: Sígueme. Y levantándose, le siguió.”
Καὶ γίνεται κατακεῖσθαι αὐτὸν ἐν τῇ οἰκίᾳ αὐτοῦ· καὶ πολλοὶ τελῶναι καὶ ἁμαρτωλοὶ συνανέκειντο τῷ Ἰησοῦ καὶ τοῖς μαθηταῖς αὐτοῦ· ἦσαν γὰρ πολλοί, καὶ ἠκολούθουν αὐτῷ.
15
Kai ginetai katakeisthai auton en tē oikia autou; kai polloi telōnai kai hamartōloi synanekeito tō Iēsou kai tois mathētais autou; ēsan gar polloi, kai ēkolouthoun autō.
“Y aconteció que estando Jesús a la mesa en casa de él, muchos publicanos y pecadores estaban también a la mesa con Jesús y sus discípulos; porque había muchos que le seguían.”
Καὶ οἱ γραμματεῖς τῶν Φαρισαίων ἰδόντες ὅτι ἐσθίει μετὰ τῶν ἁμαρτωλῶν καὶ τελωνῶν ἔλεγον τοῖς μαθηταῖς αὐτοῦ· Ὅτι μετὰ τῶν τελωνῶν καὶ ἁμαρτωλῶν ἐσθίει;
16
Kai hoi grammateis tōn Pharisaiōn idontes hoti esthiei meta tōn hamartōlōn kai telōnōn elegon tois mathētais autou: Hoti meta tōn telōnōn kai hamartōlōn esthiei?
“Y los escribas y los fariseos, viéndole comer con pecadores y publicanos, dijeron a sus discípulos: ¿Qué es esto, que Él come y bebe con publicanos y pecadores?”
Καὶ ἀκούσας ὁ Ἰησοῦς λέγει αὐτοῖς· Οὐ χρείαν ἔχουσιν οἱ ἰσχύοντες ἰατροῦ ἀλλ᾽ οἱ κακῶς ἔχοντες· οὐκ ἦλθον καλέσαι δικαίους ἀλλ᾽ ἁμαρτωλούς.
17
Kai akousas ho Iēsous legei autois: Ou chreian echousin hoi ischyontes iatrou all’ hoi kakōs echontes; ouk ēlthon kalesai dikaious all’ hamartōlous.
“Al oír esto Jesús les dijo: Los sanos no tienen necesidad de médico, sino los enfermos; no he venido a llamar a justos, sino a pecadores.”
Καὶ ἦσαν οἱ μαθηταὶ Ἰωάννου καὶ οἱ Φαρισαῖοι νηστεύοντες. Καὶ ἔρχονται καὶ λέγουσιν αὐτῷ· Διὰ τί οἱ μαθηταὶ Ἰωάννου καὶ οἱ μαθηταὶ τῶν Φαρισαίων νηστεύουσιν, οἱ δὲ σοὶ μαθηταὶ οὐ νηστεύουσιν;
18
Kai ēsan hoi mathētai Iōannou kai hoi Pharisaiōn nēsteuontes. Kai erchontai kai legousin autō: Dia ti hoi mathētai Iōannou kai hoi mathētai tōn Pharisaiōn nēsteuousin, hoi de soi mathētai ou nēsteuousin?
“Los discípulos de Juan y los de los fariseos ayunaban; y vinieron y le dijeron: ¿Por qué los discípulos de Juan y los de los fariseos ayunan, y tus discípulos no ayunan?”
Καὶ εἶπεν αὐτοῖς ὁ Ἰησοῦς· Μὴ δύνανται οἱ υἱοὶ τοῦ νυμφῶνος, ἐν ᾧ ὁ νυμφίος μετ᾽ αὐτῶν ἐστιν, νηστεύειν; Ὅσον χρόνον ἔχουσιν τὸν νυμφίον μετ᾽ αὐτῶν, οὐ δύνανται νηστεύειν·
19
Kai eipen autois ho Iēsous: Mē dynantai hoi huioi tou nymphōnos, en hō ho nymphios met’ autōn estin, nēsteuein? Hoson chronon echousin ton nymphion met’ autōn, ou dynantai nēsteuein;
“Jesús les dijo: ¿Acaso pueden los que están de boda ayunar mientras el esposo está con ellos? Entre tanto que tienen consigo al esposo, no pueden ayunar.”
ἐλεύσονται δὲ ἡμέραι ὅταν ἀπαρθῇ ἀπ᾽ αὐτῶν ὁ νυμφίος, καὶ τότε νηστεύσουσιν ἐν ἐκείνῃ τῇ ἡμέρᾳ.
20
eleusontai de hēmerai hotan aparthē ap’ autōn ho nymphios, kai tote nēsteusousin en ekeinē tē hēmera.
“Pero vendrán días cuando el esposo les será quitado, y entonces en aquellos días ayunarán.”
Οὐδεὶς ἐπίβλημα ῥάκους ἀγνάφου ἐπιράπτει ἐπὶ ἱματίῳ παλαιῷ· εἰ δὲ μή, αἴρει τὸ πλήρωμα ἀπ᾽ αὐτοῦ τὸ καινὸν τοῦ παλαιοῦ, καὶ χεῖρον σχίσμα γίνεται.
21
Oudeis epiblēma rhakous agnaphou epiraptei epi himatiō palaiō; ei de mē, airei to plērōma ap’ autou to kainon tou palaiou, kai cheiron schisma ginetai.
“Nadie pone remiendo de paño nuevo en vestido viejo; de otra manera el remiendo nuevo tira de lo viejo, y se hace peor la rotura.”
Καὶ οὐδεὶς βάλλει οἶνον νέον εἰς ἀσκοὺς παλαιούς· εἰ δὲ μή, ῥήξει ὁ οἶνος τοὺς ἀσκούς, καὶ ὁ οἶνος ἀπόλλυται καὶ οἱ ἀσκοί· ἀλλὰ οἶνον νέον εἰς ἀσκοὺς καινούς.
22
Kai oudeis ballei oinon neon eis askous palaious; ei de mē, rēxei ho oinos tous askous, kai ho oinos apollytai kai hoi askoi; alla oinon neon eis askous kainous.
“Y nadie echa vino nuevo en odres viejos; de otra manera el vino rompe los odres, y se pierde el vino y también los odres; pero el vino nuevo debe echarse en odres nuevos.”
Καὶ ἐγένετο παραπορεύεσθαι αὐτὸν ἐν τοῖς σάββασιν διὰ τῶν σπορίμων· καὶ ἤρξαντο οἱ μαθηταὶ αὐτοῦ ὁδὸν ποιεῖν τίλλοντες τοὺς στάχυας.
23
Kai egeneto paraporeuesthai auton en tois sabbasin dia tōn sporimōn; kai ērxanto hoi mathētai autou hodon poiein tillontes tous stachyas.
“Aconteció que al pasar Él por los campos sembrados en el día de reposo, sus discípulos comenzaron a arrancar espigas.”
Καὶ οἱ Φαρισαῖοι ἔλεγον αὐτῷ· Ἴδε, τί ποιοῦσιν οἱ μαθηταί σου ὃ οὐκ ἔξεστιν ἐν τοῖς σάββασιν;
24
Kai hoi Pharisaiōi elegon autō: Ide, ti poiousin hoi mathētai sou ho ouk exestin en tois sabbasin?
“Entonces los fariseos le dijeron: Mira, ¿por qué hacen en el día de reposo lo que no es lícito?”
Καὶ λέγει αὐτοῖς· Οὐδέποτε ἀνέγνωτε τί ἐποίησεν Δαυὶδ ὅτε χρεῖαν ἔσχεν καὶ ἐπείνασεν αὐτὸς καὶ οἱ μετ᾽ αὐτοῦ;
25
Kai legei autois: Oudepote anegnōte ti epoiēsen Dauid hote chreian eschen kai epeinasen autos kai hoi met’ autou?
“Pero Él les dijo: ¿Nunca leísteis lo que hizo David cuando tuvo necesidad y sintió hambre, él y los que con él estaban?”
πῶς εἰσῆλθεν εἰς τὸν οἶκον τοῦ Θεοῦ ἐπὶ Ἀβιαθὰρ ἀρχιερέως καὶ τοὺς ἄρτους τῆς προθέσεως ἔφαγεν, οὓς οὐκ ἔξεστιν φαγεῖν εἰ μὴ τοὺς ἱερεῖς, καὶ ἔδωκεν καὶ τοῖς σὺν αὐτῷ οὖσιν.
26
pōs eisēlthen eis ton oikon tou Theou epi Abiathar archiereōs kai tous artous tēs protheseōs ephagen, hous ouk exestin phagein ei mē tous hiereis, kai edōken kai tois syn autō ousin.
“Cómo entró en la casa de Dios, siendo Abiatar sumo sacerdote, y comió los panes de la proposición, que no es lícito comer sino a los sacerdotes; y aun dio a los que con él estaban.”
Καὶ ἔλεγεν αὐτοῖς· Τὸ σάββατον διὰ τὸν ἄνθρωπον ἐγένετο, καὶ οὐχ ὁ ἄνθρωπος διὰ τὸ σάββατον·
27
Kai elegen autois: To sabbaton dia ton anthrōpon egeneto, kai ouch ho anthrōpos dia to sabbaton;
“También les dijo: El día de reposo fue hecho por causa del hombre, y no el hombre por causa del día de reposo.”
ὥστε κύριός ἐστιν ὁ υἱὸς τοῦ ἀνθρώπου καὶ τοῦ σαββάτου.
28
hōste kyrios estin ho huios tou anthrōpou kai tou sabbatou.
“Por tanto, el Hijo del Hombre es Señor aún del día de reposo.”